I think that…

2017/01/01

Proč ne maso?

Filed under: filosofie a politika — Jiří Procházka @ 22:01

Tento text popisuje proč se držím vegetariánství. Jsem poměrně dost racionální a pragmatický člověk a moje důvody jsou podstatně jiné od lidí, pro které jsou hlavní nějaké spirituální důvody.

Zdraví

Podstatnou částí mozaiky jsou samozřejmě důvody týkající se osobního zdraví, ale těm se věnovat nebudu. Je velmi pravděpodobné, že vegetariánská a veganská strava je zdravější, než jak se dost lidí stravuje, ale o tom se můžete dočíst jinde[1]. Kdybych se snažil žít co nejzdravěji, asi bych jedl veganskou stravu (dominovanou ovocem, ořechy a zeleninou) občas obohacenou o rybu a vejce.

Realita

Jestli teda nejsem velmi zabraný do toho jak žít zdravě, jaké jiné racionální důvody bych mohl mít? Snaha o to jak ušetřit (ano dá se, i zdravě a chutně, ale možná více pracně)? Možná tušíte, že to bude mít něco společného s tím jak zvířecí průmysl funguje, dostáváte pocit, že další čtení asi nebude úplně příjemné, a možná s tím spojená defensivní pozice. Mám pochopení i pro lidi, pro které je nemá drtivá většina ostatních – prosím přistupujte také s otevřenou myslí. Téma není nejlehčí, jako samotný život, kterému musíme všichni čelit. Jak? Snad vestoje a čelem, ne?

Neměla by to být novinka, že historie masa které se lidem dostává na taliř je celkem hrůzná, co se týče jak je s průmyslovými zvířaty nakládáno, jaký mají život, co z něj mají. Pokud nevěříte, tohle bylo mnohokrát zdokumentováno[2]. Dalším aspektem je, že dopady průmyslového zvířecího chovu na životní prostředí jsou negativní a nezanedbatelné[3].

Akce, reakce

Tím, že nesním maso co se právě připravuje v kuchyni, neodčiním co už se stalo, ale tím že za něj nezaplatím a odmítnu jej (s vysvětlením snad dostatečný signál, že příště jej odmítnu také) tím se (zjednodušeně) se pro mě to zvíře v budoucnosti v takovýchto podmínkách nevychová a nezabije. Poptávka a nabídka funguje (nejen v západních zemích), i když moje chování jako spotřebitel na globálním trhu je jen kapkou v moři, tak kapky tvoří moře a důležitá je moje zodpovědnost.

Zodpovědnost, Kritérium příme účasti

Za co zaplatím a mám na výběr, za to mám zodpovědnost. Tato věta má daleký dosah, mnoho k zamyšlení. V určitných věcech mnoho na výběr nemáme a nebo mnoho toho v výrobcích nevíme – kolik vašeho oblečení je vyrobeno dětskou prací? Řídím se něčím čemu říkám Kritérium přímé účasti: jestli, kdybych celou cestu tohoto produktu ke mě sledoval vlastníma očima, případně sám se v tom podílel, bych mohl mít čisté svědomí. Z hlediska masa to je zvíře od narození chovat, jak by bylo průmyslově chováno, a vlastnoručně zabít. Jsou zoufalé situace boje o přežití kdy bych to dokázal udělat, zvíře lovit a zabít, ale to nejsou situace ve kterých se běžně ocitáme.

Dříve jsem se zamýšlel nad rozdíly mezi zvířaty, lidmi a rostlinami, zda je důležitá schopnost cítit bolest nebo složitost nervového systému apod., ale už v tom nevidím smysl, protože pro Kritérium přímé účasti je to irelevantní. Na jednu stranu nemám problém zabít komára co mi pije krev. Na druhou stranu existují lidé, kteří by jen pro chuť masa udělali věci, které já ne. Otázkou potom je, co vše by z podobně malicherných důvodů udělali? Je to něco čím se chlubit?

Změna, pragmatismus

Mluvil jsem o zodpovědnosti, ale co je také důležité je budoucnost – aby se děla změna k lepšímu. I to že člověk omezi svou konzumaci masa má význam, zejména zdravotní a ekologický. Dokonce bych odrazoval lidi od toho, aby se stali ze dne na den vegetariány. Rád bych, aby každý se nad věcmi zamýšlel a rozhodoval se prakticky. Třeba jednal tak, aby na více farmách se ke zvířatum chovali prokazatelně dobře. To jsou moje osobní názory, na které jste se nejspíše zeptali, když tohle čtete, ne nějaká ideologie.

Závěr

Dáno dohromady, mělo by být jasné proč nechci podporovat průmyslový chov hospodářských zvířat – zejména proto, že nejspíše bych se nemohl s čistým svědomím účastnit chovu a zpracovávání (oproti zemědělství). Mít takovéto stanovisko není úplně nejjednodušší, většina jej nesdílí, ale posavit se s vetšině s vlastním názorem je lepší, než sám sebe potlačit (a více “chlapské” než hrdě jíst maso). Snažit se být lepším člověkem, není dobré proto, že jím člověk prostě být má, ale protože se tak cítí lépe. Myslím že si můžu být jistý, že tento postoj je něco čeho na smrtelné posteli litovat nebudu.

[1] https://en.wikipedia.org/wiki/Vegetarianism#Health_effects

[2] Kvalitní a asi nejvíce nestranný je němý snímek o zemědělských a chovných zařízeních v západní evropě: https://en.wikipedia.org/wiki/Our_Daily_Bread_%282005_film%29.
Zdaleka né nestranné je krátké video Farm to Fridge, které ukazuje asi jedny z nejhorších chovů: https://www.youtube.com/watch?v=THIODWTqx5E
Zajímavé ještě jsou například: Lucent (2014; chov prasat v Austrálii) https://www.youtube.com/watch?v=KArL5YjaL5U Paul McCartney’s “Glass Walls” https://www.youtube.com/watch?v=sTifP6idBPs At The Fork http://www.imdb.com/title/tt5726712/

[3] https://en.wikipedia.org/wiki/Agriculture#Livestock_issues

2010/03/12

Socialistický dopis

Filed under: filosofie a politika — Jiří Procházka @ 19:01

Tohle opravdu stálo za překlad, sice místy trochu moc agitační a sebejisté – původně z http://libertarian-labyrinth.blogspot.com/2007/01/ernest-lesigne-on-two-socialisms.html

Ernest Lesigne napsal sérii Socialistických dopisů pro Le Radical a Benjamin R. Tucker otiskl některé s jeho “překladem”.

Socialistický dopis
[Le Radical]
Jsou dva Socialismy.
Jeden je založen na komunitě, druhý na solidaritě.
Jeden je založen na diktatuře, druhý na svobodě.
Jeden je metafyzický, druhý pozitivní.
Jeden je dogmatický, druhý vědecký.
Jeden je emocionální, druhý reflektivní.
Jeden je destruktivní, druhý je konstruktivní.
Oba usilují o největší možnou prosperitu pro všechny.
Jeden usiluje o nastolení štěstí všech, druhý umožňuje každému být šťastný způsobem, který mu vyhovuje.
První bere stát jako společnost mimo klasifikace, unikátního druhu, produkt jakéhosi práva mimo a nad celou společností, se zvláštními právy a schopna vymáhat podřízenost; druhý považuje stát za společenství jako kterékoliv jiné, většinou spravované hůře než ostatní.
První velebí svrchovanost státu, druhý neuznává žádnou takovou svrchovanost.
Jeden si přeje aby všechny monopoly byly drženy státem; druhý si přeje zrušení všech monopolů.
Jeden si přeje aby ovládaná třída se stala vládnoucí třídou; druhý si přeje zmizení tříd.
Oba hlásí, že jak věci jsou, zůstat nemohou.
První považuje revoluce jako nepostradatelné činitele vývoje; druhý učí, že represe samotná mění vývoj v revoluci.
První má víru ve zkázu.
Druhý ví, že sociální pokrok je výsledkem volné souhry individuálního úsilí.
Oba rozumí, že vstupujeme do nové fáze historie.
Jeden si přeje aby všichni byli proletáři.
Druhý si přeje aby nebyli žádní proletáři.
Jeden si přeje všechny o všechno obrat.
Druhý si přeje nechat každému právo vlastnictví.
Jeden si přeje všechny vyvlastnit.
Druhý si přeje aby každý byl vlastníkem.
První říká: “Dělej, co si stát přeje.”
Druhý říká: “Dělej, co si sám přeješ.”
První vyhrožuje tyranií.
Druhý slibuje svobodu.
První dělá občana předmětem státu.
Druhý dělá stát zaměstnancem občana.
Jeden prohlašuje, že porodní bolesti budou nevyhnutelné při zrodu nového světa.
Druhý prohlašuje, že opravdový pokrok nikomu utrpení nezpůsobí.
Jeden má důvěru v sociální válku.
Druhý věří jen v dílo míru.
Jeden usiluje vládnout, regulovat, vydávat zákony.
Druhý si přeje docílit minima velení, regulace a zákonů.
První bude následován nejstrašnějšími reakcemi.
Druhý otevře dveře neomezeným horizontům vývoje.
První bude selháním; druhý uspěje.
Oba touží po rovnosti.
Jeden snižováním hlav co jsou příliš vysoko.
Druhý vyzdvižením hlav co jsou příliš nízko.
Jeden vidí rovnost pod společným jhem.
Druhý zajistí rovnost v úplné svobodě.
Jeden je netolerantní, druhý je tolerantní.
Jeden straší, druhý uklidňuje.
První si přeje všechny učit.
Druhý si přeje umožnit všem se učit sami.
První si přeje všechny živit.
Druhý si přeje umožnit všem, aby se živili sami.
Jeden říká:

Zemi státu.
Důl státu.
Nástroj státu.
Výrobek státu.

Druhý říká:

Zemi pěstiteli.
Důl horníkovi.
Nástroj pracovníkovi.
Výrobek výrobci.

Jsou jen tyto dva Socialismy.
Jeden je dětství Socialismu; druhý je jeho dospělost.
Jeden je už minulostí; druhý je budoucnost.
Jeden uvolní místo druhému.
Dnes každý z nás si musí vybrat jeden nebo druhý z těchto Socialismů, nebo přiznat, že není Socialista.

Powered by WordPress