I think that…

2010/03/12

Socialistický dopis

Filed under: filosofie a politika — Jiří Procházka @ 19:01

Tohle opravdu stálo za překlad, sice místy trochu moc agitační a sebejisté – původně z http://libertarian-labyrinth.blogspot.com/2007/01/ernest-lesigne-on-two-socialisms.html

Ernest Lesigne napsal sérii Socialistických dopisů pro Le Radical a Benjamin R. Tucker otiskl některé s jeho “překladem”.

Socialistický dopis
[Le Radical]
Jsou dva Socialismy.
Jeden je založen na komunitě, druhý na solidaritě.
Jeden je založen na diktatuře, druhý na svobodě.
Jeden je metafyzický, druhý pozitivní.
Jeden je dogmatický, druhý vědecký.
Jeden je emocionální, druhý reflektivní.
Jeden je destruktivní, druhý je konstruktivní.
Oba usilují o největší možnou prosperitu pro všechny.
Jeden usiluje o nastolení štěstí všech, druhý umožňuje každému být šťastný způsobem, který mu vyhovuje.
První bere stát jako společnost mimo klasifikace, unikátního druhu, produkt jakéhosi práva mimo a nad celou společností, se zvláštními právy a schopna vymáhat podřízenost; druhý považuje stát za společenství jako kterékoliv jiné, většinou spravované hůře než ostatní.
První velebí svrchovanost státu, druhý neuznává žádnou takovou svrchovanost.
Jeden si přeje aby všechny monopoly byly drženy státem; druhý si přeje zrušení všech monopolů.
Jeden si přeje aby ovládaná třída se stala vládnoucí třídou; druhý si přeje zmizení tříd.
Oba hlásí, že jak věci jsou, zůstat nemohou.
První považuje revoluce jako nepostradatelné činitele vývoje; druhý učí, že represe samotná mění vývoj v revoluci.
První má víru ve zkázu.
Druhý ví, že sociální pokrok je výsledkem volné souhry individuálního úsilí.
Oba rozumí, že vstupujeme do nové fáze historie.
Jeden si přeje aby všichni byli proletáři.
Druhý si přeje aby nebyli žádní proletáři.
Jeden si přeje všechny o všechno obrat.
Druhý si přeje nechat každému právo vlastnictví.
Jeden si přeje všechny vyvlastnit.
Druhý si přeje aby každý byl vlastníkem.
První říká: “Dělej, co si stát přeje.”
Druhý říká: “Dělej, co si sám přeješ.”
První vyhrožuje tyranií.
Druhý slibuje svobodu.
První dělá občana předmětem státu.
Druhý dělá stát zaměstnancem občana.
Jeden prohlašuje, že porodní bolesti budou nevyhnutelné při zrodu nového světa.
Druhý prohlašuje, že opravdový pokrok nikomu utrpení nezpůsobí.
Jeden má důvěru v sociální válku.
Druhý věří jen v dílo míru.
Jeden usiluje vládnout, regulovat, vydávat zákony.
Druhý si přeje docílit minima velení, regulace a zákonů.
První bude následován nejstrašnějšími reakcemi.
Druhý otevře dveře neomezeným horizontům vývoje.
První bude selháním; druhý uspěje.
Oba touží po rovnosti.
Jeden snižováním hlav co jsou příliš vysoko.
Druhý vyzdvižením hlav co jsou příliš nízko.
Jeden vidí rovnost pod společným jhem.
Druhý zajistí rovnost v úplné svobodě.
Jeden je netolerantní, druhý je tolerantní.
Jeden straší, druhý uklidňuje.
První si přeje všechny učit.
Druhý si přeje umožnit všem se učit sami.
První si přeje všechny živit.
Druhý si přeje umožnit všem, aby se živili sami.
Jeden říká:

Zemi státu.
Důl státu.
Nástroj státu.
Výrobek státu.

Druhý říká:

Zemi pěstiteli.
Důl horníkovi.
Nástroj pracovníkovi.
Výrobek výrobci.

Jsou jen tyto dva Socialismy.
Jeden je dětství Socialismu; druhý je jeho dospělost.
Jeden je už minulostí; druhý je budoucnost.
Jeden uvolní místo druhému.
Dnes každý z nás si musí vybrat jeden nebo druhý z těchto Socialismů, nebo přiznat, že není Socialista.

Powered by WordPress